oh Lilian

My holky co moc přemýšlíme. A ještě o tom píšeme.

14. dubna 2011 v 23:06 | Lil
Občas mám chuť to internetové psaní, zvlášť na téhle konkrétní stránce, zabalit. Moje smůla je, že absurdity blog nejde smazat. Absurdní. Když mi admini z blog.cz svěřili do péče tuhle adresu, nějak se nedomyslelo, že stará majitelka, která ji nepoužívala, má jediná právo na zrušení. Potvrzovací formuláře chodí na její email. Logicky tedy ten email nemůžu změnit ani já. A vlastně teď přesně nevím, z jakýho důvodu se tím tady zaobírám. Řešít to nehodlám a funguju tak už spostu věků. Asi aby nestála řeč.
On the other hand, tohle odpadiště keců bych dobrovolně ani odstranit nemohla. Je tu příliš velké množství vzpomínek. Až moc hysterických výlevů, šťastných nálad, smíšených pocitů. Znáte to. Všechny ty stavy, který nedáváte najevo před reálnými lidmi. Protože to ani nejde.

Zmatenost posledních dnů dosáhla krajně nepříjemného bodu. Odkdy se gayové žení se ženami? Odkdy se snaží flirtovat se slečnami. To za to prodávání smradlavých voňavek dostávají tolik peněz, že jim stojí za to veřejně se ztrapňovat? To mu nevadí, že já vím, co on ví, ale dělá, že není nic k vědění?
A odkdy je normální, že vás lituje váš bývalý sex idol. Proč by mě mělo zajímat, že je teď na jedné straně s "ex nejlepším něco víc kamarádem" a mě má za naivní zamilovanou chudinku, která nepřekousla odmítnutí? Ve které době kamenné se tahle zatracená chyba stala? .. Chtěla jsem mu prostě jen zatřepat hlavou a křičet: Co blázníš, jsem přece tvůj nejlepší erotický sen !!!!!!!
Proč jsou to takoví tupci, kteří všechno překroutí a vy můžete vysvětlovat a obhajovat se jak chcete. Proč po větě: "Já jsem s ním ale nechtěla žádný oficiální vztah" mi dá ruku na stehno a tonem pro trotly odpoví: "To mi nepovídej Lils" .. Fuck. Evidentně teda nemám právo na svou pravdu. Evidentně je správná pouze verze "ex nej", protože mi naivní nemáme na svou verzi nárok. Zkazila jsem přece jedno velké přátelství!!! Nikoho už nezajímá, že já bych si nikdy nezačala. Že jsem se jen vezla s ním. Na to se nikdo neptá. Evidentně jsem piča. Evidentně je všechno evidentní.
A já nevím co chci a vyčítám si svoji hysterii. Nerozhodnost. Tupost. Hodnota tohoto článku? Rači nepřemýšlet.

Já to vlastně chápu. Svalit vinu na druhýho je tak jednoduchý. Tak kurevsky jednoduchý, že si u mě teď ten největší tragickej malej podvraťák, kterýho pro svoje vlastní dobro nechci potkat dřív než za půl roku.
easy peasy.

Myšlenkové rychlosraní

9. dubna 2011 v 20:42 | Lil
- Last Night a Never let me go. Dva nové filmy s Keirou v jeden den. Brečím ještě teď, úžasný nával emocí.
- Tričko s Kurtem. Objednané na ebay. Do měsíce ho mám doma. Tomu se říká ta správná investice.
- Sorry, že se mi nechce vyplácnout 250 kč na taxál. Sorry že radši jedeme dřív domů. Sorry, že utrácím za oblečení a ne za to, abych mohla jet domů ve tři ráno. Sorry, že jste takový piče.
- Začíná mi ta power joga vážně jít!!
- Opilá ve Vogue. Závidím to té seriálové Carrie.
- Kdo má hrnek s Audrey Hepburn, nechť se přihlásí. Já. Záviďte.

Asi o hovně. A jedna myšlenka.

5. dubna 2011 v 16:31 | Lil
You can feel me now, like I feel you. Opět Taylor. Četla jsem nedávno článek v Elle. Prý jestli je možné zamilovat se do své nejlepší kamarádky. Prý jo. Ne, to není můj problém. Jde spíš o ten celkový pohled. Paní psycholožka povídala, že pokud žena zrovna citově strádá, může hledat naplnění zrovna u osoby sobě blízké, ať už jde o druhou ženu. Dokonce je to definováno, jako naše schopnost přizpůsobení se v krizových podmínkách. No není to úžasný? Tak proč bych teď zrovna nemohla fanaticky, s vyplazeným jazykem a rukou v kalhotkách (přeháním) obdivovat Taylor? .. O své hetero stránce pochybnosti nemám, boj o výsadu být na mé mobilní tapetě dnes vyhrál Chuck.

"Ty si hippie?" ..
"Proč bych měla být?" ..
"Protože máš všude kytičky" ..
"Aha, ne, já oslavuju jaro"..
"Takže si hippie"..

Už jen z velice prostého důvodu nemůžu být hippie. Nesnášim široké nohavice. Děsím se dne, kdy mi vyškrtnou mé slim jeans a budou diktovat tyhle příšery. To pak asi půjdu dělat kosmonautku. Skafandry se do zvonu nedělají.

Kdo mě dneska sakra odveze na jogu?! Who cares. Mám nové Vogue !!

Lodičky vratký, nebezpečný

2. dubna 2011 v 20:57 | Lil
Stop the car and take me home.
Just tonight.
Věčně rozebíráme. Dokola se plácáme v naivitě. "It was a mistake?" ptáme se milionkrát sami sebe. Neustále ve všem hledáme chyby. Nejsme schopni přijmout skutečnost takovou, jaká je. Neumíme si ji užít bez toho, aniž bychom bez přestání rýpali v detailech a ptali se sami sebe (v horším případě okolí) jak to bude dál. Za vším vidíme něco víc. Někdy míň. Šedesát procent vztahu prožijeme jen ve své hlavě, kde si ho imagynárně dotvoříme. Rádi vykládáme, jak nám bylo ublíženo. Rádi se v tom furt a furt hrabeme. Otravujeme okolí. A potom se nenávidíme a je nenávidíme ještě víc.
Here we are, stop the car and take me home.
Říká se nám hysterky. Je nám nadáváno za naše zamilování. Za přiznání pravdy. Jsme citově vydírány muži s mateřským komplexem. A ne jen těmi.
My je musíme poslouchat pořád, oni nikdy. Jsme předmětem touhy, milují naše dlouhé nohy. Nás už ale nemilují. Chtějí náš zadek jen pro sebe, sami jsou tu ale pro všechny. Jediné, o co nám jde, je fér jednání. Oni? Who cares..
Píší nám básně. Připoutat nás slovy a utýrat. Jsou droga a my hloupý fetky. A protože chceme být štastné, odtrhneme se a jdeme o dům dál.
Labilní jedinci, nevyrovnaní samečci, citový tyrani, sexy feromonové drogy, eroticky nabité stroje, vy absolutní nuly, co nepřiznají vlastní vinu, vy všichni a ty jeden. Vyližte si prdel.

I am, I am, I am a zombie ..

1. dubna 2011 v 16:28 | Lil

Žádný krok pro lidstvo, obrovský posun pro mě.
15 minut stání, 4 metry od "nejlepšího kamaráda" a já jsem to zvládla !!!!! Žádný psychický výšin, žádná potřeba zvracení. Neopustila mě dobrá nálada a dál jsem se smála s ostatními. Takže jak? Jsem borec. Borec. Borec.

The Pretty Reckless. Miluju je. Už jsou i v nadpise. Hlas Taylor Momsen je něco nepopsatelně úžasnýho. Ona celá je. Styl, krása, sex appeal. Jak říkám, vždy musím mít posedlost.
Dnešní den oslavím pěkně v poklidu doma. Co taky jiného dělat, když vám v peněžence zbývá deset korun. Uklidím, zacvičím si jogu a konečně snad zafinišuju s rozdíváným filmem. Miss nothing. Nabrat energii na divácky sportovní víkend. I to je potřeba.

Jednou, až nebudu žít v ČR (sentimentální plánování), koupím si podvazky. Protože proto:

Jsem zase motýl, mám zpátky svoje křídla

27. března 2011 v 10:26 | Lil
Nejvíc pomůže, pokud se zaměříte na jiný objekt. V mém případě je problém, že jsem teď moc rozmlsaná. Asi mi narostlo sebevědomí, evidentně si myslím, že když jsem "byla" s kamarádem, kterej je, přiznejme si to, jeden z nejhezčích chlapů našeho města a okolí, tak mám i na ostatní high levels.
Nevím, jak o něm mluvit. Jakou mu dát přezdívku. Možná Dokonalý. Ježiši, už je to tu zas, bezmezné obdivování. Myslím, že to do příště ještě promyslím.
Připadám si trochu jako stalker. Narážím na něj všude. Nevysvětlete si to špatně, já ho nesleduju (bojím se, že si to brzo začně myslet), je to náhoda. Jedna z nejlepších věcí na něm? Ta výška!!!!! Mohla bych nosit 12-ti centimetrové podpatky!!!! Nejhorší věc na něm? Absolutní antiholkař. Co s tou strašnou stydlivostí?

Je mi fajn, mám se skvěle. Upřímně jo. Při pohledu na jeden fejsbuk se jen směju. Jak může někdo, koho jste rok obdivovali, milovali, pomalu uctívali (opravdu jsem byla nezdravě závislá) tak rychle klesnout na úroveň vhodnou výsměchu. A vážně, ta nová přátelství, to se mě má dotknout? Já myslela, že oba patříme do intelektuálně vyšší sféry. Pokud se tak dobře cítí s touhle špinavou, low hrstkou jeho nových kamarádek, říkám jen ENJOY!
Jednou, až na to budu mít, napíšu shrnující článek pro a proti toho, že jsme překročili hranici. Paměti. :))

Co dnes? Jdu ke své nejhodnější babičce.

Jako malá antidepresivní rybička

23. března 2011 v 20:08 | Lil

Ona je rebel! Ikdyž nekouří na zastávce. Chtěla by taky moci všude, přece jen plave z orkánu do orkánu. Jí to chutná. Jen ne v týhle válce.

Dělám teď takový ty věci, kterým se říká pozitivní maličkosti. Odpolední procházka s hrajícími UDG v uších spojená s nákupem kuskusu, hodinové sezení v knihovně nad knížkou o restaurátorství a pojetí umělecké krásy v průběhu věků, následované tématicky tříhodinovým kreslením. Začínám uvažovat, co ze mě bude. Volba seminářů za rohem a já si nějak pořád nedokážu představit, co budu v budoucnu dělat s dějinami umění. Jeden by řekl, že jde na gymnázium, aby odložil tu volbu povolání. Jojo, kecy v kleci a teď se mám najednou rozhodnout za týden.
Jak se mám? Prožívám klidnou "dovolenou" s písničkami z pohádek, zase posedlá oblečením (musím být pořád něčím posedlá, evidentně) a tak nějak nevnímám plynoucí dny. Takový tichý, utlumený a zasněný režim. Obalená v nepropustným skafandru v relativním bezpečí. Malá antidepresivní rybička:).

Prospáno

18. března 2011 v 21:57 | Lil
Trochu se rozpršelo. Déšť má zvláštní noc. To jo milí UDG. Leda takovou, že celej den nevystrčím nos z postele a mým nejlepším kámošem je notebook. Nudař. Co už.

Nenávidím fejsbuk. Je to semeniště zla. Nejsem povinná koukat na free přístup někoho, kdo mi ublížil a měl by můj trest snášet v mučivých bolestech, stejně jako já a ne mě provokovat rádoby lhostejností a extra zvýšenou pozorností, kterou věnuje celé ženské populaci na téhle pošahané stránce. Tak buď byly všechny ty jeho oddaný řeči zasranej bullshit, nebo je tohle celý jen podělaná fraška. Who knows, don't care anymore.

Z "ex" se stal jeden z mých nej. Všechno jsem mu vysypala. Hahaha. Do nebe volající ironie. Na podzim jsem s kamarádem řešila "ex", teď řeším s "ex" kamaráda. Chtělo by to už nějaký úplně jiný faktor. Nemůžu se přece donekonečna plácat ve stejných věcech.

Ve středu jsem se bavila. Skutečně, opravdově, volume up. Ne že by se můj estrogen mohl přímo soustředit na jiný testosteron, ale pokrok bych v tom rozhodně viděla. :)

Hop a přeskočíš všechno

14. března 2011 v 21:45 | Lil
K dnešnímu dni můžu říct jedno. Po nepříjemně dlouhé době se dostavila příjemná dobrá nálada. Nevím, jestli za to může to kouzelné jarní počasí, čas, nebo má dokonale bytelná hradba (obrazně řečeno, samozřejmě jsem žádnou kilometr dlouhou kamenou zeď nestavěla, ikdyž nepopírám, že bych toho byla schopná).
Přišla jsem na to, že pomáhá rozdělit si den do časových úseků a pořád mít nachystanou nějakou činnost. Už jen to, že vstanu, jdu si vyčistit zuby a nakreslit si obličej na xicht považuju po tomto týdnu za obrovský úspěch, který má zároveň velice příznivé účinky. To prosím prokládám dlouhými procházkami se psy, uklízením, plánováním meetingů, uskutečňováním meetingů, koukáním na big bang (nová závislost), hraní the sims (haha, The Cobain family, Kurt a Lilian, vítej nekonečná puberto), samoučením italštiny a každovečerním/nočním filmem.
Víte, že se na vesnici zametají silnice? Já to tedy znám až ode dneška, kdy jsem takové zametání sama absolvoval. Co říct, je to moc funny. Prostě se vezme koště a jedem. Pro typického měšťáka poměrně neuvěřitelný zážitek :))). Ale už si na to vidlákovství docela zvykám. Jsem prostě dobře učitelná :)).Taky jsem stříhala keře. Ale o tom zase příště :).

Už se budu mít fajn a vy?

12. března 2011 v 20:16 | Lilian
Co dělala Lil poslední dny?
- ignorovala
- přesvědčovala se, že dělá správnou věc
- brečela
- nejedla
- hysterčila
- stěžovala si
- nechtěla existovat
- zhubla 3 kila
- házela s telefonem
- usmířila se s dávnými přáteli
- svěřila se "ex"
- brečela na rameni půlce města a okolí

Co bude dělat Lil teď?
- začne zase s jogou
- nabere ztracenou váhu
- bude pokračovat s ignorací
- dostane se definitivně ze sraček
- naučí se italsky
- zpevní břišní svalstvo
- našetří si
- poohlídne se po férové osobě
- bude zase šikovná studentka
- vysere se na fejsbuk
- naopak se nevysere na kamarády, protože není uplně easy dostat je zpět (thank God za ty moje !!!)
- už se nikdy psychopaticky neupne na jednu osobu
- bude dýchat
- koupí si novou bundu :)))

Obraťme list, skočme do nové kapitoly

8. března 2011 v 19:04 | Lilian

Já sice netuším, na co si hraju, ale mám takový vnitřní pocit, že když tento symbolický krok udělám na blogu, tak i v životě to pak bude snažší. Nebudete se tedy setkávat s Hejly, ale s Lilien. Nebudete číst rubriku blabla, ale nějakou mnohem horší rubriku. Jak se znám.
Potřebuji prostě gesto, kterým zavřu dveře za tímto obdobím. Vlastně spíš násilně zabouchnu. Ale to není podstatné. "I want to get away, I want to fly away. Yeah."
Ten pocit totální prázdnoty v žaludku musí zmizet a bylo by fajn, kdyby s sebou vzal i pocit absolutní zbytečnosti z hlavy. Je těžké přelepovat feromonovými náplastmi, které jsou na díru po tomhle člověku prostě moc slabé. Není to jen tak někdo, koho přeplácnu a jdu. Dovezte sanitku s tunou obvazů, dlah a gypsů. Třeba se pak hravě zvednu.
Co mám dělat s kilem smsek se smutnými smajly a co mám dělat s 800 smskami připomínajícími nejhezčí období? To mi nikdo nepoví co.
 
 

Reklama