blabla

Už jsme mimo soutěž.

5. března 2011 v 16:46 | Haley
Je to definitivní. Konečná rozmluva s kamarádem je za mnou. Stálo mě to jedno zvracení a 4 hodiny slz. Nepočítám s tím, že je to konečná daň za ty tři nejskvělejší týdny mýho života.

Finální verdikt? Nejlepší přátelé s výhodami.

Jsem pro něj nejdůležitější člověk na světě, nechce mě ztratit, dovede si představit, že si mě vezme.
Kecy.

Proč sis se mnou teda začínal? Proč si mě líbal? .. Protože mi je s tebou krásně, chtěl jsem tě líbat, neovládl jsem se. Pořád tě chci líbat. Nedovedu si ale představit, že budu "chodit" s nejlepší kamarádkou.

Jak v zasrané telenovele.

Je to na mě. Ale já tohle nezvládnu. Chci utýct pryč. Hodně daleko.

What do we eat/need?

1. března 2011 v 21:36 | Haley
What do we need? Friends..
What do we need? something like Boyfriends..
What do we need? Aromatic candles..
What do we need? Music..

O některých bodech jsem schopná polemizovat. Ale až zítra, dnes to vidím jednoznačně takto.
Není totiž nad to strávit odpoledne s přáteli, číst pěkné sms a večer relaxovat. Fajn, něco lepšího by se i našlo. Ale o tom teď nebudu přemýšlet. Držme se tématu.
ŘÍkala jsem si, že sepíšu takový skromný seznam činností, které dělám, abych zabránila/zmírnila/dostala se z depky. Nebo čistě a jednoduše, které dělám, abych přežila.
a) Upravím si design za hoření vonné svíčky
V jednoduchosti je efekt. Napuštěná vana, hudba, žiletka, lak na nehty, peeling, masky, svíčky, klid a prázdná hlava. Yes.
b) Dopouštím se vandalismu na Vogue
A ne jen na něm. Občas se mi dostane pod ruku i Elle, Joy, Juice apod. Moc se na to těší mé skříně. Editorialy všude po pokoji, odstřižky prozměnu všude v éteru.
c) Testosteronové dýchánky
Tohle jsem rozebírala už mnohokrát. Víte jak. Je to potřeba.
d) Minimální výskyt na Sausforku
Ne že bych nebyla ráda se svou rodinou, ne že by mě nějak obtěžovala, ale logicky to na mě doma všechno padá. Když jste doma, máte depku. Nic mě tu nerozptyluje, nic mě tu nezabaví. Jednoduše být kdekoli jinde.

Heart Full Of Soul

24. února 2011 v 22:57 | Haley
Kdepak, žádný vydepkařený článek, don't worry.
Měla jsem nachystaný takový pěkný avatar z laywordu, aby podtrhl optimismus všeho, co dnes napíšu, jenže to by to tu muselo fungovat. Víte, řekla bych jim, ať jdou s těma reformama doprdele. Nevidím v tom jediný užitek, když se z toho akorát všechno vyjebe.
Dalo by se říct, že já si teď velice poklidně pluju. Převážně na vlnách nejistoty, ale pluju. Už se netopím. A to je velké plus. Feromonové náplasti si však nechávám v záloze pro strýčka příhodu a tetičku svini.
A protože jsem řekla, že žádné depky a samý úsměv, nevytknu dnešku jedinou věc. Dokonce ani včerejšku. No sakra, píšu to vůbec já?
London Boulevar soundtrack

Potřebujem tu svítící kouli !

21. února 2011 v 22:17 | Haley
abs
Já už jsem ze sebe tak unavená. Z toho věčnýho pesimistickýho pohledu na celou situaci. Dostala jsem dárek? Dostala. Bylo to jako za starých časů? Bylo. Vrátil se starý styl smsek? Vrátil. Konala se žárlivá scénečka? Konala. Tak what the hell? Už jsem vážně celou tou věcí tak utahaná. Jak to kotě. My friend, my clever friend..
Kdyby tak bylo sluníčko a já se mohla vyplesknout na terasu a nic neřešit. Mohla jít s ex na kurevsky dlouho procházku se psama. Projít se bosa, odložit kalhoty, vzít si ven knížku, jít běhat se sluchátkama, lehnout si do trávy, nelíčit se a dát si big sunglasses, cokoli prostě. Tohle mě fakt ničí. Ještě budu za chvíli potřebovat antidepresiva. Muhehe. Funny. Kopla bych do toho!!

Jen si tak poklidně žiju

19. února 2011 v 20:05 | Haley
Tak jsem si řekla, že avatarů bylo dost. Jednou se můžete pokochat úžasnou Fruhlingovou. Poslední rok ji zbožňuju. Četla jsem dokonce i knížku, ve které sepsala své "modelingové paměti". Příběhy modelek. Great!

To jsem ale odbočila. Ve stavu zoufalého zoufalství, to je ta chvíle, kdy začnu trhat Vogue a Elle a vylepovat si po pokoji editorialy, protože si myslím, že mi pak bude líp, jsem narazila na staré Juicy. To by nebylo samo o sobě tak zvláštní, ale našla jsem článek: Po čem muži touží. Takový kraviny zásadně nečtu, nicméně, jak říkám, byl to stav - zoufale zoufalá. Teď budu mluvit jako pravá tragédka a řeknu vám, v tom prvním odstavci jsem absolutně poznala svou situaci. S očima vytřeštěnýma jsem dočetla i ty další, které už mě tak nezaujaly.
Ve zkratce: Připadá vám, že je ve vašem vztahu něco špatně, zeptáte se, odpovědí vám je, že se nic neděje, přesto vy vidíte že ano, protože už třikrát nenapsal smsku na dobrou noc a dlouho jste se neviděli, odnesl si od vás tričko na spaní, bla bla bla apod. Odstavec končí tak: Vysvětlil mi, že si tričko chtěl vyprat, připadám si jako hysterka, už nikdy nebudu dělat scény.
Teď bych si strašně chtěla říct, jupí, je to normální, nic se neděje. Ale na to jsem až moc velký pesimista.

London Boulevar? Pěkné. Keira? Božská. Colin? Ucházející. David Thewlis? Válel!

Slunečno, místy konec světa.

17. února 2011 v 22:43 | Haley
abs
Hey.. What's up? Are you ready?
Who knows.
Making love faces.
Hey Love !
.. Jak říkám, je potřeba mít rozptýlení. Feromonovou náplast. Ale nemělo by se to přehnat že. Aby se nestalo, že to bude nový kráter. S tím já mám trochu problém. Ano tleskejte si. Ex.
Zatím ale, no stress. Pořád je to v té správné rovině. Nemám teď v hlavě kamaráda. Great.
Když už se o něm zmiňuju. Nasral mě. Strašně moc. Enormně. Bez komentáře. Zkazil mi celý den. Ještě že mám své radosti. Zítra dva v jeden den. Inu co. Dobrá nálada je důležitá.

London Boulevard. Nový film s Keirou, který zítra uvidím! Tak na co já si sakra stěžuju :).

Trocha filozofie

14. února 2011 v 22:41 | Haley
abs
Donť cry anymore. Speciálně kvůli tobě ne. Dneska jsem učinila a vykoumala moc zajimavou skutečnost. Je mnohem lepší být s někým, kdo sice není váš vymodlený ideál, ale chová se k vám správě a přesně tak jak má, než se neustále deptat kvůli někomu, koho jste si sice vysnili, ale on má zřejmě poruchu osobnosti a mateřský komplex, chová se jako absolutní kokot a vyžívá se v tom, že ubližuje okolí, speciálně vám. Cha. A je to venku! 10:0 pro mě.
Na tuhle úžasnou věc jsem přišla po celodenním nicnedělání a ležení v posteli. Sami vidíte, jak obtížná to byla myšlenka, že mi zabrala takovou spoustu času. Víceméně jsem to přemýšlení ještě prokládala kresleným seriálem Totally Spies - Špionky. Zvládla jsem 14 dvacetiminutových dílů a musím říct, že to byl ideálně strávený čas. A proč tohle všechno? Včera/dnes o půl druhé ráno jsem se přímo umělecky zablila. Z ničeho nic, mezi rozhodováním, jestli si dám čokoládu nebo zmrzlinu, se mi udělalo královsky nevolno a taktak jsem doběhla na záchod. A to jste všichni potřebovali vědět.
Dnešní kino se spolužákem bylo tudíš přesunuto na pátek. Nejzábavnější událost dne? Jak mi všichni ochotně, nadšeně a pobaveně sdělovali mou pětku z matematiky. Jako by mi to intuice už dávno neřekla,hned když jsem odevzdala prázdný papír. Ale já to chápu, taky bych měla radost se čtverkou, jako oni. :)))

Ručně, stručně

12. února 2011 v 15:02 | Haley
Bez avataru, ve spěchu, přehledně:

a) Nevím jak to mám s kamarádem. Plácám se v tom jak ryba na suchu a snažím se žít na odvykací kůře. Docela to zábíra, dělá scény, že se neozývám. Není dobré, když si je vámi někdo až moc jistý. Jenže kde je sakra ta pomyslná hranice? Můj "vztah" s ex skončil kvůli tomu, že jsem nedávala najevo, že mi na něm záleží. Tady je to přesně naopak. Sakra tak žijeme na planetě absolutních kokotů? 

b) Mám svou feromonovou náplast. Nejstarší čtenáři budou vědět, o kom je řeč. Je to spolužák, který se mi objevoval v životě ještě za dob malé Phoebe
Já nevím, že se vždy vracím ke "starým a ozkoušeným věcem". Je mi s ním neskutečně dobře, vypadá jako pihovatý Heath Ledger, nedělá si z ničeho hlavu, vždy mě rozesměje a dokáže mě bavit tři hodiny v kuse, když vidí, že mi není do řeči. A to je přece přesně to, co si každá žena přeje.
Včerejší večer jsem strávila jen s ním. Procházka městem v jednu ráno je docela osvěžující záležitost.

c) Vážně vás překvapuje, že ještě stále píšu o ex? Ve čtvrtek jsme se sešli po škole. Sršela jsem energií a vtipem jako dlouho ne. Připadala jsem si atraktivní a spokojená. Společné cesty autobusem nám prospívají. Who knows.

Mezi něčím a něčím v absolutních sračkách

11. února 2011 v 15:10 | Haley
abbs
Dva rozepsané články. V jednom plivu jedy, ve druhém si stěžuju a vysvětluju. Asi neuveřejním ani jeden. Všechno je špatně. Zase se mi to sesypalo na hlavu. Nebo se spíš všechno zbortilo na hromadu. Takový pěkný sesun emocí. Fuck.
Rada pro vás? Nezačínejte si s nejlepším přítelem. Může se stát, že se najednou, po třech týdnech, z ničeho nic, bez jediného slova vysvětlení vrátí opět pouze ke kamarádství. A ještě z vás opakované udělá krávu a tvrdí, že se nic neděje.
To potom zůstanete na hranici mezi něčím a nemůžete ani tam, ani zpátky. Chce se mi řvát: ,, Všechno si to pokazil !!!!! " Ale skutečně neskutečně se ovládám.

Večer jdu po sto letech ven. Chci potkat feromonové náplasti. Chci ulehčit hlavě. Bez alkoholu. Uvidíme.

Take it easy

6. února 2011 v 20:01 | Haley
Žárlím na seriál. Chce se mi umřít. Není to žádný Jack Burger. Je to pan Božský. Tak proč pořád ty drahoty.. 

Nefalšované blahblah

1. února 2011 v 16:28 | Haley
abs
Neberte to tak, že na vás kašlu. Nekašlu. Jen jsem pověrčivá pizdička. Takže rovnou přejděme k méně podstatným věcem. 

a) Mám krásný leopardí šátek/šálu. Vlastně jsem si ho vyžebrala u "ex". Ne, nechápejte to špatně, přišel k němu docela zvláštním způsobem, který není nutný vysvětlovat a je přece logické, že jemu by byl k ničemu. Tudíš přešel zcela přirozeně na mě /přece jen jsem stále ta, kterou by šu*al a šu*al/

b) Vysvědčení ? Tři trojky. Není to zas taková katastrofa, přihlédneme-li k tomu, že jsem na to celý půlrok ani nešáhla. Joo, jsme hold talentovaní gympláci. Wruph

c) Mám absolutní averzi ke kozačkám. Já prostě nemůžu nosit celé zimní období jedny boty. Zabíjí mě to. Jsem povrchní, já vím, v Africe ani boty nemají. Ale nemůžu!! Stále se to zhoršuje a pociťuju nechuť k celé zimní výbavě. Fuj, fuj, fuj. Kde je sakra to sluníčko?

d) Nějakým zvláštním způsobem se k nám dostalo nové štěně. Takže se počet zvěře na Sausforku vzrostl na dva psy. Sestru teď nepočítám.

Když

29. ledna 2011 v 16:33 | Haley
abs

Když nemáte v hlavě nic jinýho.
Když zase posloucháte Vanessu Paradis.
Když jste šťastní a zároveň se strašně bojíte.
Když odejdete z plesu dvě hodiny po zahájení, protože jinou osobu nepotřebujete.
Když pomalu posunujete hranice.
Když se nekonečně dlouho líbáte.

Ne, pořád ještě nemám náladu na pochopitelný článek.

Just sec.

27. ledna 2011 v 18:06 | Haley
Momentálně si lítám v oblacích, takže dnes žádný článek s hlavou a patou nevyplodím :))*.

Protivky vládnou světu

23. ledna 2011 v 19:08 | Haley
abs
Aspoň tomu mýmu určitě. Vlastně jsem taková královna protivek. Vlastně k tomu mám důvod. Vlastně se mi chce brečet.
Smála jsem se Belle, která  dramatizovala Edwardův odchod. Musím říct, že teď už se jí nesměju.
Mně vlastně nikdo neodešel. Ale mohl by. Už jen ten pocit strašně bolí. Jako by mě kus chyběl. Kromě královny protivek jsem taky drama queen. Smutný.
Nesmí odejít. Jsem až moc fixovaná. Takováhle závislost není dobrá věc. Je to vlastně moc špatná věc. V této konkrétní situaci extrémě zlá.

Co s tím jen budu dělat ? Co se to zase dneska pošramotilo, když včera to bylo tak pěkný. Tak moc to bolí. Stydím se za to jak píšu, nikdy jsem si nemyslela, že dopadnu jako fňukna z teenage románu.

Rule 1.

20. ledna 2011 v 15:44 | Haley
.. A když se to začne srát, tak prostě vztyčte hlavu a najděte si jiné zájmy.

Something

18. ledna 2011 v 19:50 | Haley
abs
Something special.
Something strange.
Something lovely. Cute. Funny. Mysterious. Emotional. Clever. Amazing. Dangerous.

Jako ten stav, kdy je vám horko. Je vám horko, protože na vás někdo myslí.

Začne vám být zima a máte z toho depresivní paranoiu.

Když vás nezajímá nic jiného. Nepřipouštíte si jiné věci. Všechny okýnka v hlavě jsou vyplněná temnotou. Až na to jedno.

Jako když se cítíte osamněle ve středu dění. Protože tam někdo schází :).

Občas si řeknu.. No KURVA !

16. ledna 2011 v 14:17 | Haley
abs
Nikdy jsem nebyla přeslušná princeznička s červenými líčky. K čemu taky. Jednou jsme lidi, co mají emoce. Jak emoce nejlíp vypustit? Spešl peprnou nadávkou!
Jste proti? No a co. Vždy se můžu schovat za svůj nevinný, blonďatý, andělský zjev. Škoda jen, že mě prozrazuje ten špičatej nos.
Máte pochybnosti, zda se umím chovat? Si sakra pište že umím. Roztomilost sama, cukrblinky vpravo, vlevo. Nemám den? Srším oheň z nozder a pičuju na všechny strany. Však ti chytřejší už vědí, že mi nemají odporovat v tomto stavu. Ti míň chytří mě nesnáší. Bohužel. Stop cenzuře. Mám dost toho, že nemůžu říct/napsat, co přesně chci, protože "nějaký debilní ignorant" ukradne kamarádce telefon a všechny mé smsky si přečte. TAK KDE TO DOPRDELE JSME???
Jak si může dovolit hrabat se v cizím telefonu? Jak si může dovolit nebavit se semnou po přečtení něčeho, co nikdy neměl vidět? Jak si vůbec může dovolit něco mi vyčítat? Slibovala jsem mu někdy něco? No way.
Je přece přirozený, že dám přednost nejlepšímu kamarádovi před ním. To že jsem mu lhala je vlastně projev mé dobré vůle. Chránila jsem jeho city. Kdyby nebyl absolutní **** mohl si dál žít v klidu, pokoji a své blažené nevědomosti. Haw. K tomuto už nemám co říct.

Kurva, kurva, kurva.

"bušení hlavou do zdi"

Tak na to předplatný jsem, sušenky moje, hodila bobek. Mohlo mi být jasný, že to tak dopadne. No co! Musím si šetřit na nový konzervy. Ty starý už křičí: " Jsme chudinky."

Poslední dobou jsem si velice vyhranila vkus. Myslím tím blogový. Líbí se mi uzavřené komunity. Líbí se mi číst články ostatních blogařů. Mých vyvolených jedinců, co jedou na stejné vlně. Moc si v tom libuju :)). Jsem ráda, že vás mám. A to jako fakt.

EDIT: Trošku jsem vystřídala doprovodnou písničku v menu :)). To to současný období :))

V rytmu

15. ledna 2011 v 14:53 | Haley
abs
They will not force us
And they will stop degrading us
And they will not control us
We will be victorious, so come on !!
Tohle se tak perfektně hodí na spoustu věcí. Třeba na moje depky. Jak vyšitý. Jen si to opakovat dokola a dokola. 
Popravdě řečeno, mám teď každý den skvělou náladu, nepamatuju si období, kdy mi bylo naposledy takhle fajn. Jen vždy, a to pravidelně každý den, mi na hodku, dvě, zakalí mozek nějakej temnej stín - žárlivost, paranoia, zklamání, nechápavost, stesk, vztek apod.
It could be wrong, could be wrong
Are we digging a hole?
It could be wrong, could be wrong
This is out of control.
Stačí mi málo, aby to přešlo. Jedno princeznovské oslovení a jsem zase schopná programu "úsměv a mávat", který naskočí sám a bez přetvářek.
Jajx, zase se nechávám moc unýst. Chtělo by to tečku mezi voči.

Víte co mě fakt zajímá? Jak to mám udělat, abych čtvrtletku z matiky nenapsala na pětec. Vůbec to není směšný, ale docela se tu pochechtávám pod fousky.

Včera v jedenáct večer jsem se málem zklátila na nádraží. Únavou. Nechápu svůj režim.

Say "hi"

12. ledna 2011 v 21:20 | Haley
- na vlně rockového Lennyho
- vyladěná na struně nejlepšího kamaráda
- usmířená s "ex"
- tisickrát polichocena
- nově spřátelena
- večerně ospalá
- s hrnkem čaje v ruce
- hluboce zamyšlená
- velmi natěšená
- školně znechucena
- mobilově závislá
Vás zdravím :).

Neděla, neděla, nic se mnou nedělá

9. ledna 2011 v 18:15 | Haley
abs
Zato pondělí a celý tento týden mě zabije. Mě to tak jebe - škola a ty xichty v ní. Stačí, když tam vlezu. Stačí mi zvuk čipu, kterým si otevírám dveře. Wrumph. Posly pošly, pošly posly, krá krá krá.
Je to sice hodně krátkozraký, ale jediný smysl svého života teď vidím v tom, že se valím s kamarádem v posteli a objevuju dosud utajené poklady filmografie. Nebo prostě jen znovu čučíme na Prison Break. Vždyť je to jedno. Když letargie, tak se vším všudy.
Konečně mi přišla složenka na zaplacení Elle předplatného. Škoda jenom, že datum poslední platby je 5.1. a já ji našla ve schránce až 6.1. Co teď? Vezmou mi to ještě? Vyznáte se v tom někdo? Nemám se na to rači vyprcinkout a koupit si nový spodní prádlo, který tak nutně potřebuju?
 
 

Reklama
Reklama