Duben 2011

My holky co moc přemýšlíme. A ještě o tom píšeme.

14. dubna 2011 v 23:06 | Lil |  oh Lilian
Občas mám chuť to internetové psaní, zvlášť na téhle konkrétní stránce, zabalit. Moje smůla je, že absurdity blog nejde smazat. Absurdní. Když mi admini z blog.cz svěřili do péče tuhle adresu, nějak se nedomyslelo, že stará majitelka, která ji nepoužívala, má jediná právo na zrušení. Potvrzovací formuláře chodí na její email. Logicky tedy ten email nemůžu změnit ani já. A vlastně teď přesně nevím, z jakýho důvodu se tím tady zaobírám. Řešít to nehodlám a funguju tak už spostu věků. Asi aby nestála řeč.
On the other hand, tohle odpadiště keců bych dobrovolně ani odstranit nemohla. Je tu příliš velké množství vzpomínek. Až moc hysterických výlevů, šťastných nálad, smíšených pocitů. Znáte to. Všechny ty stavy, který nedáváte najevo před reálnými lidmi. Protože to ani nejde.

Zmatenost posledních dnů dosáhla krajně nepříjemného bodu. Odkdy se gayové žení se ženami? Odkdy se snaží flirtovat se slečnami. To za to prodávání smradlavých voňavek dostávají tolik peněz, že jim stojí za to veřejně se ztrapňovat? To mu nevadí, že já vím, co on ví, ale dělá, že není nic k vědění?
A odkdy je normální, že vás lituje váš bývalý sex idol. Proč by mě mělo zajímat, že je teď na jedné straně s "ex nejlepším něco víc kamarádem" a mě má za naivní zamilovanou chudinku, která nepřekousla odmítnutí? Ve které době kamenné se tahle zatracená chyba stala? .. Chtěla jsem mu prostě jen zatřepat hlavou a křičet: Co blázníš, jsem přece tvůj nejlepší erotický sen !!!!!!!
Proč jsou to takoví tupci, kteří všechno překroutí a vy můžete vysvětlovat a obhajovat se jak chcete. Proč po větě: "Já jsem s ním ale nechtěla žádný oficiální vztah" mi dá ruku na stehno a tonem pro trotly odpoví: "To mi nepovídej Lils" .. Fuck. Evidentně teda nemám právo na svou pravdu. Evidentně je správná pouze verze "ex nej", protože mi naivní nemáme na svou verzi nárok. Zkazila jsem přece jedno velké přátelství!!! Nikoho už nezajímá, že já bych si nikdy nezačala. Že jsem se jen vezla s ním. Na to se nikdo neptá. Evidentně jsem piča. Evidentně je všechno evidentní.
A já nevím co chci a vyčítám si svoji hysterii. Nerozhodnost. Tupost. Hodnota tohoto článku? Rači nepřemýšlet.

Já to vlastně chápu. Svalit vinu na druhýho je tak jednoduchý. Tak kurevsky jednoduchý, že si u mě teď ten největší tragickej malej podvraťák, kterýho pro svoje vlastní dobro nechci potkat dřív než za půl roku.
easy peasy.

Myšlenkové rychlosraní

9. dubna 2011 v 20:42 | Lil |  oh Lilian
- Last Night a Never let me go. Dva nové filmy s Keirou v jeden den. Brečím ještě teď, úžasný nával emocí.
- Tričko s Kurtem. Objednané na ebay. Do měsíce ho mám doma. Tomu se říká ta správná investice.
- Sorry, že se mi nechce vyplácnout 250 kč na taxál. Sorry že radši jedeme dřív domů. Sorry, že utrácím za oblečení a ne za to, abych mohla jet domů ve tři ráno. Sorry, že jste takový piče.
- Začíná mi ta power joga vážně jít!!
- Opilá ve Vogue. Závidím to té seriálové Carrie.
- Kdo má hrnek s Audrey Hepburn, nechť se přihlásí. Já. Záviďte.

Asi o hovně. A jedna myšlenka.

5. dubna 2011 v 16:31 | Lil |  oh Lilian
You can feel me now, like I feel you. Opět Taylor. Četla jsem nedávno článek v Elle. Prý jestli je možné zamilovat se do své nejlepší kamarádky. Prý jo. Ne, to není můj problém. Jde spíš o ten celkový pohled. Paní psycholožka povídala, že pokud žena zrovna citově strádá, může hledat naplnění zrovna u osoby sobě blízké, ať už jde o druhou ženu. Dokonce je to definováno, jako naše schopnost přizpůsobení se v krizových podmínkách. No není to úžasný? Tak proč bych teď zrovna nemohla fanaticky, s vyplazeným jazykem a rukou v kalhotkách (přeháním) obdivovat Taylor? .. O své hetero stránce pochybnosti nemám, boj o výsadu být na mé mobilní tapetě dnes vyhrál Chuck.

"Ty si hippie?" ..
"Proč bych měla být?" ..
"Protože máš všude kytičky" ..
"Aha, ne, já oslavuju jaro"..
"Takže si hippie"..

Už jen z velice prostého důvodu nemůžu být hippie. Nesnášim široké nohavice. Děsím se dne, kdy mi vyškrtnou mé slim jeans a budou diktovat tyhle příšery. To pak asi půjdu dělat kosmonautku. Skafandry se do zvonu nedělají.

Kdo mě dneska sakra odveze na jogu?! Who cares. Mám nové Vogue !!

Lodičky vratký, nebezpečný

2. dubna 2011 v 20:57 | Lil |  oh Lilian
Stop the car and take me home.
Just tonight.
Věčně rozebíráme. Dokola se plácáme v naivitě. "It was a mistake?" ptáme se milionkrát sami sebe. Neustále ve všem hledáme chyby. Nejsme schopni přijmout skutečnost takovou, jaká je. Neumíme si ji užít bez toho, aniž bychom bez přestání rýpali v detailech a ptali se sami sebe (v horším případě okolí) jak to bude dál. Za vším vidíme něco víc. Někdy míň. Šedesát procent vztahu prožijeme jen ve své hlavě, kde si ho imagynárně dotvoříme. Rádi vykládáme, jak nám bylo ublíženo. Rádi se v tom furt a furt hrabeme. Otravujeme okolí. A potom se nenávidíme a je nenávidíme ještě víc.
Here we are, stop the car and take me home.
Říká se nám hysterky. Je nám nadáváno za naše zamilování. Za přiznání pravdy. Jsme citově vydírány muži s mateřským komplexem. A ne jen těmi.
My je musíme poslouchat pořád, oni nikdy. Jsme předmětem touhy, milují naše dlouhé nohy. Nás už ale nemilují. Chtějí náš zadek jen pro sebe, sami jsou tu ale pro všechny. Jediné, o co nám jde, je fér jednání. Oni? Who cares..
Píší nám básně. Připoutat nás slovy a utýrat. Jsou droga a my hloupý fetky. A protože chceme být štastné, odtrhneme se a jdeme o dům dál.
Labilní jedinci, nevyrovnaní samečci, citový tyrani, sexy feromonové drogy, eroticky nabité stroje, vy absolutní nuly, co nepřiznají vlastní vinu, vy všichni a ty jeden. Vyližte si prdel.

I am, I am, I am a zombie ..

1. dubna 2011 v 16:28 | Lil |  oh Lilian

Žádný krok pro lidstvo, obrovský posun pro mě.
15 minut stání, 4 metry od "nejlepšího kamaráda" a já jsem to zvládla !!!!! Žádný psychický výšin, žádná potřeba zvracení. Neopustila mě dobrá nálada a dál jsem se smála s ostatními. Takže jak? Jsem borec. Borec. Borec.

The Pretty Reckless. Miluju je. Už jsou i v nadpise. Hlas Taylor Momsen je něco nepopsatelně úžasnýho. Ona celá je. Styl, krása, sex appeal. Jak říkám, vždy musím mít posedlost.
Dnešní den oslavím pěkně v poklidu doma. Co taky jiného dělat, když vám v peněžence zbývá deset korun. Uklidím, zacvičím si jogu a konečně snad zafinišuju s rozdíváným filmem. Miss nothing. Nabrat energii na divácky sportovní víkend. I to je potřeba.

Jednou, až nebudu žít v ČR (sentimentální plánování), koupím si podvazky. Protože proto: