Březen 2011

Jsem zase motýl, mám zpátky svoje křídla

27. března 2011 v 10:26 | Lil |  oh Lilian
Nejvíc pomůže, pokud se zaměříte na jiný objekt. V mém případě je problém, že jsem teď moc rozmlsaná. Asi mi narostlo sebevědomí, evidentně si myslím, že když jsem "byla" s kamarádem, kterej je, přiznejme si to, jeden z nejhezčích chlapů našeho města a okolí, tak mám i na ostatní high levels.
Nevím, jak o něm mluvit. Jakou mu dát přezdívku. Možná Dokonalý. Ježiši, už je to tu zas, bezmezné obdivování. Myslím, že to do příště ještě promyslím.
Připadám si trochu jako stalker. Narážím na něj všude. Nevysvětlete si to špatně, já ho nesleduju (bojím se, že si to brzo začně myslet), je to náhoda. Jedna z nejlepších věcí na něm? Ta výška!!!!! Mohla bych nosit 12-ti centimetrové podpatky!!!! Nejhorší věc na něm? Absolutní antiholkař. Co s tou strašnou stydlivostí?

Je mi fajn, mám se skvěle. Upřímně jo. Při pohledu na jeden fejsbuk se jen směju. Jak může někdo, koho jste rok obdivovali, milovali, pomalu uctívali (opravdu jsem byla nezdravě závislá) tak rychle klesnout na úroveň vhodnou výsměchu. A vážně, ta nová přátelství, to se mě má dotknout? Já myslela, že oba patříme do intelektuálně vyšší sféry. Pokud se tak dobře cítí s touhle špinavou, low hrstkou jeho nových kamarádek, říkám jen ENJOY!
Jednou, až na to budu mít, napíšu shrnující článek pro a proti toho, že jsme překročili hranici. Paměti. :))

Co dnes? Jdu ke své nejhodnější babičce.

Jako malá antidepresivní rybička

23. března 2011 v 20:08 | Lil |  oh Lilian

Ona je rebel! Ikdyž nekouří na zastávce. Chtěla by taky moci všude, přece jen plave z orkánu do orkánu. Jí to chutná. Jen ne v týhle válce.

Dělám teď takový ty věci, kterým se říká pozitivní maličkosti. Odpolední procházka s hrajícími UDG v uších spojená s nákupem kuskusu, hodinové sezení v knihovně nad knížkou o restaurátorství a pojetí umělecké krásy v průběhu věků, následované tématicky tříhodinovým kreslením. Začínám uvažovat, co ze mě bude. Volba seminářů za rohem a já si nějak pořád nedokážu představit, co budu v budoucnu dělat s dějinami umění. Jeden by řekl, že jde na gymnázium, aby odložil tu volbu povolání. Jojo, kecy v kleci a teď se mám najednou rozhodnout za týden.
Jak se mám? Prožívám klidnou "dovolenou" s písničkami z pohádek, zase posedlá oblečením (musím být pořád něčím posedlá, evidentně) a tak nějak nevnímám plynoucí dny. Takový tichý, utlumený a zasněný režim. Obalená v nepropustným skafandru v relativním bezpečí. Malá antidepresivní rybička:).

Prospáno

18. března 2011 v 21:57 | Lil |  oh Lilian
Trochu se rozpršelo. Déšť má zvláštní noc. To jo milí UDG. Leda takovou, že celej den nevystrčím nos z postele a mým nejlepším kámošem je notebook. Nudař. Co už.

Nenávidím fejsbuk. Je to semeniště zla. Nejsem povinná koukat na free přístup někoho, kdo mi ublížil a měl by můj trest snášet v mučivých bolestech, stejně jako já a ne mě provokovat rádoby lhostejností a extra zvýšenou pozorností, kterou věnuje celé ženské populaci na téhle pošahané stránce. Tak buď byly všechny ty jeho oddaný řeči zasranej bullshit, nebo je tohle celý jen podělaná fraška. Who knows, don't care anymore.

Z "ex" se stal jeden z mých nej. Všechno jsem mu vysypala. Hahaha. Do nebe volající ironie. Na podzim jsem s kamarádem řešila "ex", teď řeším s "ex" kamaráda. Chtělo by to už nějaký úplně jiný faktor. Nemůžu se přece donekonečna plácat ve stejných věcech.

Ve středu jsem se bavila. Skutečně, opravdově, volume up. Ne že by se můj estrogen mohl přímo soustředit na jiný testosteron, ale pokrok bych v tom rozhodně viděla. :)

Hop a přeskočíš všechno

14. března 2011 v 21:45 | Lil |  oh Lilian
K dnešnímu dni můžu říct jedno. Po nepříjemně dlouhé době se dostavila příjemná dobrá nálada. Nevím, jestli za to může to kouzelné jarní počasí, čas, nebo má dokonale bytelná hradba (obrazně řečeno, samozřejmě jsem žádnou kilometr dlouhou kamenou zeď nestavěla, ikdyž nepopírám, že bych toho byla schopná).
Přišla jsem na to, že pomáhá rozdělit si den do časových úseků a pořád mít nachystanou nějakou činnost. Už jen to, že vstanu, jdu si vyčistit zuby a nakreslit si obličej na xicht považuju po tomto týdnu za obrovský úspěch, který má zároveň velice příznivé účinky. To prosím prokládám dlouhými procházkami se psy, uklízením, plánováním meetingů, uskutečňováním meetingů, koukáním na big bang (nová závislost), hraní the sims (haha, The Cobain family, Kurt a Lilian, vítej nekonečná puberto), samoučením italštiny a každovečerním/nočním filmem.
Víte, že se na vesnici zametají silnice? Já to tedy znám až ode dneška, kdy jsem takové zametání sama absolvoval. Co říct, je to moc funny. Prostě se vezme koště a jedem. Pro typického měšťáka poměrně neuvěřitelný zážitek :))). Ale už si na to vidlákovství docela zvykám. Jsem prostě dobře učitelná :)).Taky jsem stříhala keře. Ale o tom zase příště :).

Už se budu mít fajn a vy?

12. března 2011 v 20:16 | Lilian |  oh Lilian
Co dělala Lil poslední dny?
- ignorovala
- přesvědčovala se, že dělá správnou věc
- brečela
- nejedla
- hysterčila
- stěžovala si
- nechtěla existovat
- zhubla 3 kila
- házela s telefonem
- usmířila se s dávnými přáteli
- svěřila se "ex"
- brečela na rameni půlce města a okolí

Co bude dělat Lil teď?
- začne zase s jogou
- nabere ztracenou váhu
- bude pokračovat s ignorací
- dostane se definitivně ze sraček
- naučí se italsky
- zpevní břišní svalstvo
- našetří si
- poohlídne se po férové osobě
- bude zase šikovná studentka
- vysere se na fejsbuk
- naopak se nevysere na kamarády, protože není uplně easy dostat je zpět (thank God za ty moje !!!)
- už se nikdy psychopaticky neupne na jednu osobu
- bude dýchat
- koupí si novou bundu :)))

Obraťme list, skočme do nové kapitoly

8. března 2011 v 19:04 | Lilian |  oh Lilian

Já sice netuším, na co si hraju, ale mám takový vnitřní pocit, že když tento symbolický krok udělám na blogu, tak i v životě to pak bude snažší. Nebudete se tedy setkávat s Hejly, ale s Lilien. Nebudete číst rubriku blabla, ale nějakou mnohem horší rubriku. Jak se znám.
Potřebuji prostě gesto, kterým zavřu dveře za tímto obdobím. Vlastně spíš násilně zabouchnu. Ale to není podstatné. "I want to get away, I want to fly away. Yeah."
Ten pocit totální prázdnoty v žaludku musí zmizet a bylo by fajn, kdyby s sebou vzal i pocit absolutní zbytečnosti z hlavy. Je těžké přelepovat feromonovými náplastmi, které jsou na díru po tomhle člověku prostě moc slabé. Není to jen tak někdo, koho přeplácnu a jdu. Dovezte sanitku s tunou obvazů, dlah a gypsů. Třeba se pak hravě zvednu.
Co mám dělat s kilem smsek se smutnými smajly a co mám dělat s 800 smskami připomínajícími nejhezčí období? To mi nikdo nepoví co.

Už jsme mimo soutěž.

5. března 2011 v 16:46 | Haley |  blabla
Je to definitivní. Konečná rozmluva s kamarádem je za mnou. Stálo mě to jedno zvracení a 4 hodiny slz. Nepočítám s tím, že je to konečná daň za ty tři nejskvělejší týdny mýho života.

Finální verdikt? Nejlepší přátelé s výhodami.

Jsem pro něj nejdůležitější člověk na světě, nechce mě ztratit, dovede si představit, že si mě vezme.
Kecy.

Proč sis se mnou teda začínal? Proč si mě líbal? .. Protože mi je s tebou krásně, chtěl jsem tě líbat, neovládl jsem se. Pořád tě chci líbat. Nedovedu si ale představit, že budu "chodit" s nejlepší kamarádkou.

Jak v zasrané telenovele.

Je to na mě. Ale já tohle nezvládnu. Chci utýct pryč. Hodně daleko.

What do we eat/need?

1. března 2011 v 21:36 | Haley |  blabla
What do we need? Friends..
What do we need? something like Boyfriends..
What do we need? Aromatic candles..
What do we need? Music..

O některých bodech jsem schopná polemizovat. Ale až zítra, dnes to vidím jednoznačně takto.
Není totiž nad to strávit odpoledne s přáteli, číst pěkné sms a večer relaxovat. Fajn, něco lepšího by se i našlo. Ale o tom teď nebudu přemýšlet. Držme se tématu.
ŘÍkala jsem si, že sepíšu takový skromný seznam činností, které dělám, abych zabránila/zmírnila/dostala se z depky. Nebo čistě a jednoduše, které dělám, abych přežila.
a) Upravím si design za hoření vonné svíčky
V jednoduchosti je efekt. Napuštěná vana, hudba, žiletka, lak na nehty, peeling, masky, svíčky, klid a prázdná hlava. Yes.
b) Dopouštím se vandalismu na Vogue
A ne jen na něm. Občas se mi dostane pod ruku i Elle, Joy, Juice apod. Moc se na to těší mé skříně. Editorialy všude po pokoji, odstřižky prozměnu všude v éteru.
c) Testosteronové dýchánky
Tohle jsem rozebírala už mnohokrát. Víte jak. Je to potřeba.
d) Minimální výskyt na Sausforku
Ne že bych nebyla ráda se svou rodinou, ne že by mě nějak obtěžovala, ale logicky to na mě doma všechno padá. Když jste doma, máte depku. Nic mě tu nerozptyluje, nic mě tu nezabaví. Jednoduše být kdekoli jinde.