Over and over again

28. prosince 2010 v 2:08 | Haley |  blabla
"It's killing me"
abs
So, what can I say? .. Just over and over again.
Mám nepříjemný pocit úzkosti. Můj nejlepší kamarád se nejspíš spároval se slečnou husou.
Jsem přece ráda, bude spokojený. Byla bych ráda, kdyby se choval jako nejlepší kamarád. Nesmí se chovat tak, jak se ke mě chová. Není to zdravý kamarádský vztah, ničí mě to. Asi po milionpáté za jeden rok. Tohle už nejde. Vždy když je pro mě pouze už jen kamarád, pokazí to. Nemůže semnou navazovat noční "nekamarádské" konverzace. Nesmí mě brát jako příjemné rozptýlení, když zrovna nemá přítelkyni. Takhle to NEFUNGUJE!!!!!!!!!! Chci se z jeho nových vztahů radovat. Nebo je aspoň ignorovat a přijímat s nezájmem a klidem. Nesmím z nich mít pocit úzkosti a zrady. Sakra. Proč si na jakoukoli pozici důležitou v mém životě vždy dosadím bastarda?

abs
Víte co je na druhou stranu skvělé? Ono to vypsání vážně funguje. Už můžu o něco líp dýchat. Třešnička na dortu všeobecné absurdity? Ta návštěva. No nic, prostě nahodím program pět (široký chápavý úsměv, profesionální zájem, zdrcené nitro) a poslechnu si do detailů celý příběh. A víte co ještě? Budu vypadat zatraceně dobře, abych to zatraceně kurňa snesla s úctou. Druhá možnost? Dnes se vyspím a probudím se přesně jako nejlepší kamarádka a nic mě nebude tížit. I to je dost možné, věřte mi, jsem skvěle naprogramovaná za poslední rok. Připouštím si o polovinu míň skutečností, než by si připustila kterákoliv normálně myslící holka na mém místě. Já vim, že tenhle článek je neskutečná snůška nečitelných keců. Styď se Deniel Stýlová za svoje romány. Právě jsem tě pokořila na hranici citová sračka roku. Vážně, věřte mi. Čím déle píšu, tím mi je líp. Možná ani nebudu potřebovat spánek k vyléčení hlavy.

abs
Ještě poslední odstaveček. Prosím. Ale pustím si k němu Undisclosed Desires, ať to skončíme jednou provždy. Za ten celý rok se jen jednomu člověku povedlo vymazat mi z hlavy kamaráda. Provedl to tak excelentně že jsem si prostě  říkala: "Kvůli téhle osobě jsem se vážně tak dlouho trápila?" Kvůli téhle citově nestálé karikatuře?" Mhm, proč jsem si to tak najednou přestala říkat? Co za šílenství mě přimělo zapomenout? Jak jsem se dostala od utěšování jeho k utěšování sebe? A dost, už je tu příliš mnoho otazníků. A přesně tenhle jediný člověk, tenhle génius který mě zachránil má teď problém mě pozdravit. Skutečnost, že jsem kvůli němu chodila dva týdny jako tělo bez duše a dva dny nebyla schopná vylézt z postele sem plést nebudu. To je zase jiný příběh, který vám stejně omýlám pořád dokola. Ale chtěla jsem tak nějak nenápadně narazit na poslední otázku. K čemu teda to všechno ?!?!

Děkuju svému terapeutovi - absurdity.blog.cz - protože mi je teď neskonale líp:).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 valleria valleria | Web | 31. prosince 2010 v 18:00 | Reagovat

Takovými problémy jsem si za svého dosavadního života ještě neprošla a doufám, že mě to ani nečeká, vidím to i na kamarádkách kolem sebe, ale já jsem prostě jiná, takže doufám, že takové trápení se mi vyhne, tohle by na mě bylo asi moc :D drž se :)

2 Aylla Aylla | Web | 3. ledna 2011 v 19:36 | Reagovat

Ten první odstavec?Naprosto mi mluvíš z duše...jen u mě to trvá zatim jen 4 měsíce.Jen..on zatím žádný vztahy neměl a nemá...ale každá slečna se kterou se baví a na kterou se usmívá víc než na ostatní, pro mě znamená hrozbu a v hlavě jí vždycky hned vyhlásim válku..z tý představy se mi svírá žaludek tak stašně že už snad ani žádnej nemám...
Hmm...prostě...naprosto jsi tímhle článkem vystihla moje pocity posledních 4 měsíců a ještě víc posledních dvou dnů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama