Prosinec 2010

Rozpálená - sebe svádí

31. prosince 2010 v 14:36 | Haley |  blabla
abs
" Roztoužená - celý svět ji v očích hoří, malá žena sama v moři "
Já vážně nade všechny české kapely miluju Wanastowi vjecy. Texty v kombinaci s hlasem zpěváka, to je něco neskutečně úžasného.
Samozřejmě, jaký na mě asi může mít dopad, když mi přijde smska s textem z oblíbené písničky: Joo proč si tak krásná? Ne nemohu žít ! Pak na tvou hlavu korunu položím...
Připočtěme k tomu mé měsíční období, dojemný konec Prison Breaku, dnešní Silvestr, ty nádherné oslovení .. A vyjde vám citová atomová bomba. Vážně čekám, kdy dnes exploduju a zaliju celou vesničku přívalem slz. Nebo tak nějak se to říkalo v té pohádce. Žabí princ. Nádherná pohádka, musím si ji zase někdy pustit.

Jako na smilování čekám na příjezd své milované zpovědní kamarádky, která rozhodla, že si letos užijeme vesnický silvestr. A díky bohu za to. Tento rok mi mé vnitřní vibrace nepřipadají příliš vhodné pro městské prostředí. Umps, zase tu z toho dělám bramboračku.

Na závěr vám přeju vše nejlepší do Nového roku. A troufám si říct, že rok 2010 byl pro mě tím citově nejvíc vypjatým rokem dosavadního života. Doufám jen, že 2011 bude přinejmenším stejně takový :).

Vůně vlasů

30. prosince 2010 v 19:38 | Haley |  blabla
abs
Milý zápisníku několika lásek.
Posledních pár dnů si připadám velice dobře. Občas mi někdo příjemně vyrazí dech, to mám ráda, nenudím se. V posledních osmačtyřiceti hodinách jsem se již nesčetněkrát červenala. I bez tvářenky. Mám ráda rozhodné muže, kteří se nebojí napsat/říct své myšlenky. Jsem z toho velice nadšená. Po mých zkušenostech je to moc příjemná změna. Miluju ten pocit, kdy si připadám žádoucí. Kdo by ho taky nemiloval že. Proč se otravovat protivnými hlody vzadu v hlavě, které křičí: Jsi jen rozptýlení.

Over and over again

28. prosince 2010 v 2:08 | Haley |  blabla
"It's killing me"
abs
So, what can I say? .. Just over and over again.
Mám nepříjemný pocit úzkosti. Můj nejlepší kamarád se nejspíš spároval se slečnou husou.
Jsem přece ráda, bude spokojený. Byla bych ráda, kdyby se choval jako nejlepší kamarád. Nesmí se chovat tak, jak se ke mě chová. Není to zdravý kamarádský vztah, ničí mě to. Asi po milionpáté za jeden rok. Tohle už nejde. Vždy když je pro mě pouze už jen kamarád, pokazí to. Nemůže semnou navazovat noční "nekamarádské" konverzace. Nesmí mě brát jako příjemné rozptýlení, když zrovna nemá přítelkyni. Takhle to NEFUNGUJE!!!!!!!!!! Chci se z jeho nových vztahů radovat. Nebo je aspoň ignorovat a přijímat s nezájmem a klidem. Nesmím z nich mít pocit úzkosti a zrady. Sakra. Proč si na jakoukoli pozici důležitou v mém životě vždy dosadím bastarda?

abs
Víte co je na druhou stranu skvělé? Ono to vypsání vážně funguje. Už můžu o něco líp dýchat. Třešnička na dortu všeobecné absurdity? Ta návštěva. No nic, prostě nahodím program pět (široký chápavý úsměv, profesionální zájem, zdrcené nitro) a poslechnu si do detailů celý příběh. A víte co ještě? Budu vypadat zatraceně dobře, abych to zatraceně kurňa snesla s úctou. Druhá možnost? Dnes se vyspím a probudím se přesně jako nejlepší kamarádka a nic mě nebude tížit. I to je dost možné, věřte mi, jsem skvěle naprogramovaná za poslední rok. Připouštím si o polovinu míň skutečností, než by si připustila kterákoliv normálně myslící holka na mém místě. Já vim, že tenhle článek je neskutečná snůška nečitelných keců. Styď se Deniel Stýlová za svoje romány. Právě jsem tě pokořila na hranici citová sračka roku. Vážně, věřte mi. Čím déle píšu, tím mi je líp. Možná ani nebudu potřebovat spánek k vyléčení hlavy.

abs
Ještě poslední odstaveček. Prosím. Ale pustím si k němu Undisclosed Desires, ať to skončíme jednou provždy. Za ten celý rok se jen jednomu člověku povedlo vymazat mi z hlavy kamaráda. Provedl to tak excelentně že jsem si prostě  říkala: "Kvůli téhle osobě jsem se vážně tak dlouho trápila?" Kvůli téhle citově nestálé karikatuře?" Mhm, proč jsem si to tak najednou přestala říkat? Co za šílenství mě přimělo zapomenout? Jak jsem se dostala od utěšování jeho k utěšování sebe? A dost, už je tu příliš mnoho otazníků. A přesně tenhle jediný člověk, tenhle génius který mě zachránil má teď problém mě pozdravit. Skutečnost, že jsem kvůli němu chodila dva týdny jako tělo bez duše a dva dny nebyla schopná vylézt z postele sem plést nebudu. To je zase jiný příběh, který vám stejně omýlám pořád dokola. Ale chtěla jsem tak nějak nenápadně narazit na poslední otázku. K čemu teda to všechno ?!?!

Děkuju svému terapeutovi - absurdity.blog.cz - protože mi je teď neskonale líp:).

Samantha Jones

27. prosince 2010 v 13:10 | Haley |  People
Tahle rubrika by byla prakticky k ničemu, kdyby se v ní nemohli vyskytovat fiktivní postavy, které tak miluju !!

Samantha si mě získala hned v první sérii skvělého Sexu ve městě. Samozřejmě ji zbožňuju pro její klasické já - otevřenost vůči sexu, prostořekost, přímost, vůdčí schopnosti, nekonvenčnost, smysl šokovat, jedinečný humor.
Ale pokud se Samathou vydržíte víc než jen jednu sérii, zjistíte co se skrývá pod povrchem:). Ač je tolik zběhlá v mužích, v citech se plácá jako ryba na suchu, bojí se pro někoho otevřít své srdce. Miluju ji ve dvojici se Smithem Jaredem !! A přiznejme si narovinu. Kdo by nechtěla vypadat v padesáti jako ona ?
Samanthu ztvárnila herečka Kim Cattrall.
abs

Christmas day :). A mé živočišné vykecávky

24. prosince 2010 v 21:18 | Haley |  blabla
abs
Nechci nějak sklouzávat ke stereotypním a klasickým vánočním článkům. Přát vám šťastné a veselé mi přijde už trochu zbytečné a okoukané. Přesto doufám, že jste si Štědrý den užili, jak celou vánoční atmosféru, tak dárky pod stromečkem :).
Můj včerejší bowling dopadl nad očekávání dobře. Sešla se nás parta asi deseti lidí, víceméně to bylo moc fajn a pár zvláštních okamžiků můžem pustit z hlavy:). Dokumentace už taky obletěla fejsbuk, bohužel, kamarádka se snažila zakrýt mé klasicky červené oči, které mám pravidelně na každé fotce.. Dopadlo to tak, že je mám všude naprosto černý a vypadám jako smrtijedka/smrtonoška.
Už jsem se vám zmiňovala, co dokáže taková ofina? Potkávám lidi, kteří mě nepoznávají a koukají naprosto zmateně, když je pozdravím. Včera jsem potkala jednoho takovýho "hejhula". Je to bývalý přítel mé kamarádky, je dost zvláštní a sebevědomý. Už jsem s ním měla párkrát "potíže", protože si moc rád přikresluje realitu a vůbec mu nevadí, že chodil s mou nejlepší bestkou. Aby jsme se dostali k jádru věci, snažil se, a to velice urputně, strhnout mě večer k erotické konverzaci. Občas jsem prostě seděla s otevřenou pusou a nevěřícně četla. A to prý máme jít na "kafčo". Nemám z toho uplně nejlepší pocit, přesto nedokážu říct ne. Celá já.
Nechci tu neustále dokola omýlat jednu věc, ale vlastně musím. Jak jinak bych mohla za rok u starých článků vzpomínat. Opět jsem jela s tím jehož jméno vám neříkám. A protože jsem po dobu čekání na příjezd autobusu byla schovaná v zastávce a on mě neviděl, nestihl ovládnout grimasu, když jsem najednou vylezla. Říkejme si co chceme, já viděla tu překvapenou radost v očích. Bylo to tam:). Vlastně nevím o co mi jde, ani si sním nedokážu představit vztah. Ale jde tu o tu živočišnou přitažlivost. Vážně si to neumím vysvětlit. Je menší než já a rozhodně se nedá říct, že je můj typ. Ale odjakživa to tam bylo :). Už od první schůzky. Škoda že jsem to tehdy tak dokurvila.
Největší plus tohoto dne? Nová žehlička na vlasy. Musím vám říct, že je to fakt dělo.

O ?

23. prosince 2010 v 15:14 | Haley |  blabla
abs
Sušenky polomáčené.
Ozývám se vám uprostřed chystání, sledování PB a obědem. Chybí mi poslední dárek - pro mamku. Každý rok to pro mě znamená největší komplikace.
To je ale jen první zkouška tohoto dne. V šest mě čeká bowling. Proč jsem se do toho zase dobrovolně uvrtala. Ještě navíc s lidmi, se kterými tolik času trávit nepotřebuju. Celá já.
Uzvednu maximálně 9 kilovou kouli. Trefím se tak jednou z deseti hodů. Novoroční předsevzetí by mohlo znít: Omezit nepromyšlené odpovědi.

Vážně mi nepřijde normální dostat smsku, ve které čtu o vřelých citech k jiné slečně zakončenou "H. ma blondynko jedina:-*."
Ještě že už jsem si zvykla.

Jak si užíváte vánočních prázdnin ? :)

Ironické okénko, kulturní vložka sebelítosti.

21. prosince 2010 v 20:03 | Haley |  blabla
abs
Všechno se zase nějak zamotává. Já nevím. Teď by přece měla být uvolněná vánoční atmosféra ne? 
Nevím co chci, ani co si můžu dovolit chtít. Proto pro jistotu kazím vše co jde. Jaká klasika.. Náhodou se tak koukám do menu na blog.cz a vidím, že téma týdne je bolest na duši. To je vskutku neskutečná ironie. Muhehe.

Vážně, položím vám otázku, kterou si klademe všichni. Proč jsou ty mezilidské vztahy tak složité? Měli by jsme se poučit od zvířat. Ty se prostě spáří a hotovka. Haha, relax, to byla silná nadsázka.. Jeden by ani neřek, co všechno může způsobit taková ostříhaná ofina. A přitom jsem si zase tak pěkně zvykla na kamarádský vztah.

Abych tak shrnula novinky posledních dnů. Jsem přestěhovaná. Začínám si pomalu zvykat, ikdyž každou chvíli nemůžu něco najít. Obalem od čoček počínaje, deodorantem konče. V pokoji se ale už cítím dobře a dnešní noc jsem i normálně spala. Až na ty divoký sny, které se mi zdály třikrát v kuse.

Neustále se tu potýkám se stínem toho o němž vám neříkám (ex). Podle posledních zpráv ho prý potěšila moje blízkost. A já teď nevím, jestli mít depku kvůli němu a nebo kvůli tomu ve třetím odstavci. Je to fakt smutný, když už ani nevím, proč mít depku.

Chápejte, ta moje ironická sebelítost mě vlastně strašně baví. Takže no stress. :)

Move out, move in

17. prosince 2010 v 19:03 | Haley |  blabla
abs

Snažím se celý svůj dosavadní život narvat do krabic. Bude se mi o nich i zdát. Přinejmenším. Začíná mi z toho docela jebat. Od čtyř hodin balím, jsem uplně grogy a zdaleka ne hotová. Nejedla jsem od oběda, zase budu jako krbová sirka.

Koncert, kterého se účastní polovina mých známých oželím. Co se dá dělat, nebudu se stresovat a co hlavně, chci si poslední noc užít ve svym starym bytě. Možná rozjímáním a melancholií :P. Ale spíš to vidím na třetí řadu prison breaku. Jo, kdoví jestli. Budu muset pohnout zadkem.

Jsem asi zláč. Jen tak mimochodem jsem se dnes odpoledne svému nejlepšímu kamarádovi svěřila, že se zítra stěhuju. Chvíli jsem myslela, že dostanu tečku mezi voči. Předpokládal, že Vánoce ještě strávim 20 metrů od něj.
Co s tím, když si za to může sám. Kdykoli jsem začla o stěhování, začal být naštvanej, zlej, nepřístupnej a nepříjemnej. Dohodli jsme se tedy, že toto téma bude tabu. A teď to hold přišlo...

Zítra mám být ready - namalovaná, učesaná, oblečená - v osm hodin ráno. Jedu na "Sausfork" organizovat dovoz nábytku. Funny .. Jestli nebudu vyspaná, skončí kuchyňská stěna v koupelně..

Rekapitulující neděle.

12. prosince 2010 v 12:53 | Haley |  blabla
abs

Občanský průkaz, film o kterém jsem vám psala v pátek, je vychytaná tragikomedie se sympatickými herci (Go Popelko, Go !), dojímajícím dějem a roztomilým humorem. Od začátku vás chytne a až do konce nepustí. Rozhodně nelituju ! Moc jsem si ho užila a klidně bych na něj šla zas.

• Nový objekt. Dvě noci už mě trápí ve snech. Jak s ním navázat komunikaci, když se jen potkáváme na chodbách a občas zdravíme ? Fuck it. 

• Na ples? Na ten jsem nešla. Stavy úzkosti, nebudu se zbytečně mučit. 

• Páteční podvečer. Cesta autobusem s tím, jehož jméno vám neříkám. S tím o kterém tu bylo nespočet vydepkařených článků. S tím, který je v menu popsán jako "ex" ikdyž  to není úplně přesné slovo. S ním a jeho kamarády. S ním a jeho sourozenci. DAMN IT. Začalo to střízlivým "čau" od jeho bratra, pokračovalo to velice milým "ahoj" od něj. Proč mě doprdele zdraví tak pěkně? Mám s tím problémy. Pokračovalo to velice trapně, banálně, typicky, pubertálně, dětsky, průhledně. Oba jsme vytáhli telefony a začli psát zprávu. WHAT THE HELL ?? Autobus přijel, všichni se nahrnuli dovnitř, čekala jsem, že se nahrne taky. Ne, stál dál a pustil mě. Nevím, to jsem nepochopila. Žádný kontakt. Má svou emo slečnu.

• Měla bych se okamžitě zvednout a navštívit zrcadlo. Ublížená včerejší smska od nejlepšího kamaráda: ,,Co ta středa, vykašlala si se na mě .. " mi v podstatě naplánovala dnešek. Jojo, s ním jsem se taky natrápila, než jsem pochopila, že na vyšší level to nevytáhneme :). I tak, takhle je to fajn.

MIMOCHODEM ! Velká úprava menu a rubrik, konečně jsem se k tomu dokopala, v The Globe už snad najdete vše co máte :)

Love, love me do :)

5. prosince 2010 v 19:13 | H. |  Instyle
You know, I love you :). Prozměnu moc fajn podvečerní nálada :).

No tittle

5. prosince 2010 v 11:58 | H. |  blabla
abs

Dokončená zamnou. A co je přede mnou?
Nechci být nějak melancholická, ale všechno mi už připadá zbytečný. To je nejhorší, takový pocity, kdy si myslíte, že je něco za vámi a přitom jste se z toho vlastně neotřepali.
Asi za tři týdny se stěhuju. Těším se. Čeká mě vlastní pokoj a postupem času i vlastní koupelna a kuchyň. Haha, k čemu zrovna mě bude kuchyň? Ale jak říkám, až postupem času, nejdřív nás čeká kvanta oprav.
Nemá cenu sypat tu svoje deprese, ikdyž mi připadá, že tenhle blog slouží jen na vypsání se z nich. Ale já je mám, tak co už s tím. Jsem asi hodně naivní člověk, když si myslím, že přestěhováním do jeho vesnice se něco změní? Ano jsem. Všichni mi ho vždy vymlouvali, říkali, že jsme každý na jiné úrovni, že mi akorát ublíží. Blabla, stejně vím, že z větší části to byla jen moje chyba. A to nejsem člověk, který by se někoho zastával. Mým zvykem je svalovat vinu na druhé. Přiznejme si to. Ale tady nemůžu. Jsem ledová královna.