Variace brzkého rána

31. července 2010 v 2:00 | Haley |  blabla
abs
Víte sušenky co je strašně smutné? To neúměrné množství mnou vytvořených a teď chátrajících a opuštěných blogů. Jsem tak strašně nestálý tvor. Jeden den svůj blog miluju, ráno se probudím a hele, nejradši bych ho zakopala do pekelných hlubin. Teď se budu snažit analyzovat a osvětlím vám, že je to vlastně vnitřním stavem mé rozpolcené hříšné duše, která je nespokojená s mou vlastní osobou a jejím jednáním. Ano, pochopili jste správně, zrovna jsem se dodívala na dvoudíl myšlenek. Připadám si už docela poznamenaná.

Víte, ještě se s vámi docela oťukávám. V podstatě jsem tu nová. Znáte mé životní příběhy před rokem a něco, kdy jsem vás tu bez vysvětlení zanechala a vy na mě zanevřeli. A já teď vůbec nepsala jako já. Zase srším inteligentními větami *tired*. A logicky, o třičtvrtě na dvě mě nakopl nečekaný impulz a díky svému rozhozenému režimu (v noci jsem vzhůru, celé dopoledne spím) se mi nějak vrátil život do žil. Přemýšlím, jestli ta nenadálá aktivita má něco společného s dnešním cvičením jogy, které  jsem taktak udýchala. No ano, zkuste si dva měsíce necvičit. Veškerá svalová hmota vám zakrní a upadne, jsem jako sušinka. Krbová sirka s očima.

Nemám ráda svoje kamarádky. Jsem zlá a přecitlivělá. Kombinace jako prase. Nemám ráda, když se na mě někdo dívá skrz prsty jen proto, že jsem nenavštívila náš smradlavý městský park a pohrdla tamní noční zábavou. Nejradši bych prostě zakřičela SHUT THE FUCK UP a práskla telefonem. Škoda že nemůžu vždy dělat to co chci.

Chci být detektiv a řešit vraždy. Chci být mluvčí a promlouvat s medii. Chci být nějak prospěšná. Asi. A teď chci taky usnout. Smůla že se mi vůbec nechce a mám tolik energie kolik za celý den ne. A taky už nechci jednat s těmi vypasenými povrchními slepicemi v rukavičkách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nathali nathali | Web | 31. července 2010 v 12:00 | Reagovat

preco vzdy citit ked clovek pise clanok v noci... :) ale chapem to taketo stavy mam obcas ja :) dokonca v niektorych vetach som mala pocit ze pises o mne... ano s blogom je to tazke... je to nieco ako psychoterapeut, vyuzivas len ked potrebujes... co voci ludom kt. to citaju nie je fer, ale co v zivote je fer vsak? rozhodne nezanevieraj na blog, je to velmi prijemne citanie

2 nathali nathali | Web | 31. července 2010 v 20:27 | Reagovat

aj ja som nasla novy krasny blog :)

3 Jogurtka* Jogurtka* | Web | 31. července 2010 v 21:19 | Reagovat

Pěkný blog:)

4 valleria valleria | Web | 1. srpna 2010 v 20:07 | Reagovat

Musím uznat, že jsem nepochopila začátek druhé odstavce, ale už sis možná zvykla, ne?
Myslím, že se do tebe dokážu vcítit, jaksi to cítím podobně, a štve mě, že s tím nedokážu nic dělat.
Co se týká toho řešení vražd, bože, myslela jsem,ž e jsem jediná padlá na hlavu, ale očividně je to normální. Děkuji! Ale musím přiznat, že bych mnohem radši takovou věc hrála, protože nevěřím, že ve skutečnosti by někdo mohl být tak dobrý jako týmy z CM a Bones a osobně bych tam zařadila ještě Life, ostatní kriminálky mě nezajímají.. nebo si nevybavuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama